Minulost nás provází pořád,at už chceme nebo ne.Vzpominky se dají vyfotit,sepsat,zdokumentovat apod.Vzpomínky zůstanou vždy,at už po nějákem pádu či naopak radosti.Vzpomínky nás vždy dostihnou.Je to taková směs melancholie,smutku,ironie a radosti.Mohou nás naplnit štěstím a můžou nás zničit.Kdyby se vzpomínky dali roztřídit,kam byste je zařadili?Já osobně bych je asi nechala at plynou jaḱ chtějí.Není důležité kolik jich máme,ale kolik si z nich odneseme.Jsou velice důležité i nepodstatné.Jsou jako moře někdy tiché a neklidné,jindy neodbytné a jakoby přívalové.Přejeme si aby nás nechali,ale na druhou stranu chceme být vlastně s nimi.Když nás opustí někdo nám blýzký,můžeme je brát jako útěchu.Je to to jediné co nám po daném člověku zbylo.Vzpomínáme na společné chvíle azážitky.Vzpomínky ty nám nikdo nevezme,navždy budou v našich srdcích.Když se všichni od nás rozutečou,oni zůstanou....A tak je to po celý náš život.
.

.
